Poznejte Timothyho Learyho, harvardského profesora 60. let, který se stal „veleknězem LSD“

Harvardský profesor a propagátor psychedelických drog Timothy Leary přivedl na LSD celou generaci – a prezident Nixon ho za to označil za „nejnebezpečnějšího člověka v Americe“.

Timothy Leary byl jednou z nejznámějších a zároveň nejnepochopenějších postav kontrakultury 20. století. Jeho zanícení obdivovatelé v něm viděli filozofa a psychedelického guru, který stojí v čele revoluce v našem psychologickém a duchovním životě.

Jeho kritici v něm však viděli hrozbu pro veřejný pořádek; americký prezident Richard Nixon Learyho slavně prohlásil za „nejnebezpečnějšího člověka v Americe“.

Ať už byl Leary uctívaný, nebo zavrhovaný, přesto byl komplikovaným člověkem. Byl celoživotním antiautoritářem a zábavychtivým badatelem s opravdovým zájmem o rozšiřování možností lidského vědomí. Byl to ale také celebritami posedlý, egoistický povaleč, šarlatán a často nedůvěryhodný člověk.

Bill Minutaglio, který se podílel na napsání Learyho biografie s názvem The Most Dangerous Man in Amercia (Nejnebezpečnější muž v Americe), pro NPR řekl, že „je to takový, víte, pan Magoo na kyselině, chcete-li. Prostě se potácí životem a okolnosti se stávají. Otevře jedny dveře a pak se propadne o devět pater, ale tak či onak přistane na trampolíně a dostane se do dalšího patra.“

Rané rebelie Timothyho Learyho

Leary se narodil v roce 1920 ve Springfieldu ve státě Massachusetts a v mládí se dopouštěl obzvlášť výrazných rošťáren.

Pro začátek byl vyhozen ze slavné vojenské akademie West Point jako důsledek opileckého pití.

Později, v roce 1941, byl vyloučen z Alabamské univerzity za to, že strávil noc na ženské koleji. Po určité době strávené v armádě během druhé světové války se Leary nakonec vrátil na akademickou půdu a získal doktorát z klinické psychologie na Kalifornské univerzitě v Berkeley.

Počátek 50. let 20. století strávil relativně standardním životem střední třídy se svou ženou a dvěma dětmi, přičemž pracoval na univerzitách v Kalifornském zálivu a řídil výzkum pro nadaci Kaiser Family Foundation. Ve své práci se věnoval tématům, jako jsou testy osobnosti a skupinová terapie. Jeho první kniha vyšla v roce 1957 a podrobně popisovala poruchy osobnosti. Někteří Learyho kolegové, kteří si vždycky rádi čechrali peří, ho obviňovali z toho, že jim nevěnoval dostatečnou pozornost.

Jistě, i v tomto období relativní stability se Leary dokázal zapojit do značného chaosu prostřednictvím pití a spaní. V tom, co se stalo opakujícím se rysem jeho života, nesla hlavní tíhu jeho jednání jeho rodina.

Když ho jeho první žena Marianne Buschová konfrontovala s jeho nevěrami, údajně jí řekl: „To je tvůj problém.“ „To je tvůj problém,“ odpověděla.

V roce 1955 spáchala sebevraždu.

Úvod do psychedelik a LSD

V roce 1958 se Timothy Leary se svými dětmi nakrátko přestěhoval do Evropy. Během pobytu ve Španělsku prodělal záhadný záchvat nemoci, po kterém blouznil.

O tomto zážitku později napsal: „Náhlým prasknutím zmizely všechny provazy mého společenského já. Byl jsem osmatřicetiletý zvířecí samec se dvěma mláďaty. Vysoko, zcela svobodný.“

Po návratu z Evropy přijal místo přednášejícího na Harvardově univerzitě. Poté během cesty do Mexika poprvé vyzkoušel psychedelické houby psilocybin, možná inspirován svým mimotělním zážitkem v Evropě. Při vzpomínce na své tamní delirium se trip stal pro psychologa zásadním zážitkem.

Leary, který se vrátil z Mexika, byl jiný člověk. Spolu s Richardem Alpertem, spolupracovníkem katedry psychologie, který byl později známější jako Ram Dass, vytvořil Harvardský psilocybinový projekt.

Leary a Alpert podávali psychedelické drogy – zpočátku psilocybin, ale později LSD – kolegům, vězňům a skupině studentů bohosloví. Leary později napsal, že účast studentů bohosloví na experimentech ukázala, že „duchovní extáze, náboženské zjevení a spojení s Bohem jsou nyní přímo dostupné“.

Uváděl také, že jejich účastníci měli z velké části „hluboké mystické a duchovní zážitky, které… trvale změnily jejich život velmi pozitivním způsobem.“

Jeden z účastníků však projekt vtipně popsal jako „partu chlápků, kteří postávají v úzké chodbě a říkají ‚Wow'“.

Překvapivě Learyho a Alpertova práce vzbudila značnou kontroverzi, zejména když se rozšířily zvěsti, že na postgraduální studenty vyvíjeli nátlak, aby se projektu účastnili, a zároveň podávali drogy studentům. Rodiče studentů se například shodli na tom, že tyto změny nebyly veskrze pozitivní. Protestovali proti legitimitě projektu u Harvardu.

V roce 1963 Harvard propustil Alperta a odmítl obnovit Learyho výuku – jako důvod bylo uvedeno, že se přestal dostavovat na plánované přednášky kvůli tomu, že trávil tolik času svými experimenty s psychedeliky. Bylo to tak dobře. Leary by si našel prostředky, aby mohl ve svých experimentech pokračovat v relativní autonomii.

Experimenty v Millbrooku a rostoucí sláva

Prostor pro pokračování své práce nabídl Timothymu Learymu nepravděpodobný zdroj: dědicové majetku rodiny Mellonů. Bohatí sourozenci Peggy, Tommy a Billy Hitchcockovi získali 64pokojové sídlo v Millbrooku ve státě New York a umožnili Learymu a Alpertovi, aby ho využívali jako domovskou základnu pro svůj psychedelický výzkum.

Přestože prostředí v Millbrooku bylo volnější než na Harvardu, Learyho metody experimentování s LSD byly stále poměrně strukturované a organizované, zejména ve srovnání s tím, jak LSD používali jiní významní kontrakulturní experimentátoři 60. let.

Ve své knize The Electric Kool-Aid Acid Test popsal autor Tom Wolfe Learyho a Alpertovu preferovanou metodu „set and setting“ pro požití LSD:

„The ‚set‘ was the set of your mind. Na zážitek byste se měli připravit meditací o stavu svého bytí a rozhodnout se, co chcete na této cestě do nitra sebe sama objevit nebo čeho chcete dosáhnout. Měli byste mít také průvodce, který sám užil LSD a je obeznámen s jednotlivými fázemi zážitku a kterého znáte a důvěřujete mu.“

V tomto období se Leary spřátelil s básníkem Allenem Ginsbergem, díky jehož slávě se Leary dostal do kontaktu s celou řadou známých osobností a intelektuálů. Leary byl schopen evangelizovat své přesvědčení o prospěšnosti LSD a dalších psychedelik takovým osobnostem, jako byl jazzový hudebník Charles Mingus, spisovatel William Burroughs a multimediální magnát Henry Luce.

Learyho dvoření se významným osobnostem bylo zčásti strategickou hrou, která měla podpořit jeho práci na psychedelikách. Byl to však také způsob, jak se vypořádat s vlastní touhou po slávě.

Learyho syn Jack později řekl, že jeho otec „nikdy nechtěl být guru. Chtěl být rockovou hvězdou, Mickem Jaggerem, ale neuměl hrát na kytaru.“

V roce 1964 vydali Leary, Alpert a Ralph Metzner knihu The Psychedelic Experience: Na základě Tibetské knihy mrtvých napsali příručku.

Kniha obsahuje větu: „Turn off your mind, relax, and float downstream,“ kterou později převzal John Lennon do textu písně The Beatles „Tomorrow Never Knows.“

Turn On, Tune In, Drop Out

V polovině 60. let se Timothy Leary stal jedním z předních veřejných propagátorů užívání LSD a dalších psychedelických drog. Na rozdíl od spisovatele Kena Keseyho a jeho kalifornských večírků „Acid Test“ však Leary propagoval drogu na základě doktorských titulů a regulérních experimentů.

Leary byl tehdy pozván, aby svědčil před podvýborem Senátu Spojených států, který zkoumal, zda je LSD nebezpečné a zda by mělo být zakázáno.

Když se ho senátor Ted Kennedy zeptal, zda je LSD nebezpečné, Leary odpověděl, že „automobil je nebezpečný, pokud se používá nesprávně… Lidská hloupost a nevědomost je jediným nebezpečím, kterému lidé na tomto světě čelí.“

Senátu se Learyho svědectví zřejmě nezdálo přesvědčivé, protože pokračoval v plánech postavit LSD mimo zákon.

Poté, počátkem roku 1967, na „Human Be-In“, shromáždění hippies v San Francisku, kde protestovali proti kalifornskému zákonu zakazujícímu užívání LSD, Leary masovému publiku představil to, co se brzy stalo jeho nejslavnějším sloganem: „Zapnout, naladit, vysadit.“

Leary vyvinul aforismus s pomocí mediálního teoretika Marshalla McLuhana, který Learymu řekl: „Klíčem k vaší práci je reklama. Propagujete nějaký produkt. Nový a vylepšený zrychlený mozek. Musíte používat nejaktuálnější taktiku, jak vzbudit zájem spotřebitelů.“

Zatímco Learyho rostoucí sláva přitahovala pozornost celebrit, přitahovala také oči orgánů činných v trestním řízení. V roce 1965 byl v Texasu zatčen za držení marihuany. Byl odsouzen ke třiceti letům vězení, ale nakonec bylo jeho odsouzení po odvolání zrušeno.

Mezitím byl areál v Millbrooku opakovaně vystaven raziím FBI a obtěžování ze strany obzvláště horlivého asistenta okresního prokurátora G. Gordona Liddyho, který se později nechvalně proslavil jako jeden z architektů skandálu Watergate Richarda Nixona.

V roce 1967 pak Leary založil Ligu pro duchovní objevování, náboženskou organizaci, jejíž duchovní praxe se soustředila na užívání LSD. Jednalo se zčásti o neúspěšný trik, který měl Learymu a jeho spolupracovníkům umožnit pokračovat v užívání drogy navzdory hrozícím zákazům.

Přibližně v této době si Liddyho razie vybraly dostatečnou daň, takže se provozovna v Millbrooku uzavřela a Leary se přestěhoval do Kalifornie.

Timothy Leary odchází do Kalifornie a odhaluje své politické aspirace

Timothy Leary se v roce 1967 přestěhoval do jižní Kalifornie a dostal se tak blíže k centru kontrakulturního hnutí, jehož se stal vůdčí osobností. Zároveň také zvýšilo jeho kontakt s celebritami a kriminalitou.

Krátce po přestěhování do Kalifornie se Leary oženil se svou třetí ženou Rosemary Woodruffovou během kyselinou nasáklého obřadu, který vedl charakterní hollywoodský herec.

Přestěhoval také svou rodinu do Laguna Beach, aby se mohl podílet na činnosti „hippie mafie“ známé jako Bratrstvo věčné lásky, neziskové náboženské organizace podobné jeho vlastní Lize pro duchovní objevování.

Bratrstvo však kromě toho, že sdílelo Learyho cíle propagovat duchovní transcendenci prostřednictvím užívání psychedelických drog, bylo také jednou z největších organizací zabývajících se pašováním a distribucí drog v zemi.

V prosinci 1968 byl Leary opět zatčen v Laguna Beach za držení marihuany. Zatýkající policista Neil Purcell se snažil Bratrstvo zatknout už dva roky.

Částečným důvodem, proč se Purcell rozhodl Learyho zatknout, bylo to, že ho poznal pro jeho propagaci psychedelik. Leary ze své strany tvrdil, že mu Purcell drogy podstrčil.

Poté, v roce 1969, v den, kdy Leary vyhrál odvolání za své zatčení za marihuanu v roce 1965 a čekal na soud za své zatčení za marihuanu v roce 1968, oznámil svou kandidaturu na guvernéra Kalifornie.

Přestože tak učinil před uměleckou galerií v Laguna Beach nazvanou Mystic Arts World – sídlem Bratrstva věčné lásky – jeho politické ambice členové Bratrstva nepodpořili.

Ohlášení mnoho lidí zaskočilo. Jak už to tak bývá, Leary nebyl mimo svou propagaci psychedelických drog nijak politicky aktivní a politici nebyli v šedesátých letech v kontrakultuře zrovna oblíbení.

Ale díky eskalující válce ve Vietnamu, rozvíjející se válce proti drogám a vzestupu hnutí Black Power nabývala kontrakultura konce šedesátých let více politických oblouků než na začátku dekády. Kromě toho se pro politiky, kteří doufali, že odvrátí pozornost od války a svých vlastních nedostatků, jevilo ostrakizování kontrakulturalistů jako záchrana.

Prostřednictvím svých přednáškových turné po univerzitních kampusech a společenských setkání s celebritami Leary propagoval své propsychedelické poselství a osobní asociace tak, aby zapadaly do tohoto nového, političtějšího prostředí.

Zúčastnil se protiválečného Bed-Innu pro mír, který pořádali John Lennon a Yoko Ono v Montrealu. Lennon na oplátku napsal píseň „Come Together“ jako znělku pro Learyho guvernérskou kampaň.

Další problémy se zákonem a úpadek

Politická kampaň Timothyho Learyho skončila počátkem roku 1970, kdy byl odsouzen za držení marihuany a dostal postupné desetileté tresty. Zdálo se, že excentrický psycholog stráví velkou část svého zbývajícího života za mřížemi.

Leary měl však jiné plány. S pomocí Bratrstva vymyslel plán, jak uprchnout z kalifornské mužské kolonie ve věznici San Luis Obispo.

Díky své předchozí práci na tvorbě osobnostních testů dokázal zahrát odpovědi na psychologické testy, které mu byly zadány při nástupu do vězení, aby mu byly přiděleny venkovní práce ve věznici.

To mu umožnilo přeskočit plot, protáhnout se po telefonním drátu a naskočit do čekajícího auta.

Bratrstvo zaplatilo tisíce dolarů radikální organizaci Weathermen, která se stavěla proti americkému imperialismu, aby pomohla usnadnit útěk a propašovat Learyho a jeho ženu ze země.

Learyovi se nakonec dostali do exilové vlády Černých panterů v Alžírsku. Časté flámování Learyho a jeho ženy však bylo v rozporu se strohostí a střízlivostí Panterů, což přimělo vůdce Panterů Eldridge Cleavera, aby na ně uvalil domácí vězení.

Dále Leary a jeho žena utekli do Švýcarska, kde přišli žít k Michelu Hauchardovi, obchodníkovi se zbraněmi, který tvrdil, že Learyho ukrýval, protože měl „povinnost chránit filozofy“.

Hauchard však také Learyho nutil, aby mu podepsal 30 procent z výnosů všech budoucích knih, které napíše. Poté nechal Learyho zatknout v domnění, že ve vězení bude produktivnějším spisovatelem.

Learyovi opět utekli a poté se rozešli. Rosemary Learyová strávila většinu následujících dvou desetiletí na útěku zpět ve Spojených státech, zatímco Learyho nakonec v roce 1972 zatkl americký Úřad pro narkotika a nebezpečné drogy v afghánském Kábulu. Byl poslán do věznice Folsom a umístěn na samotku.

Údajně vězněm ve vedlejší cele nebyl nikdo jiný než nechvalně proslulý vůdce kultu Charles Manson, který Learymu řekl: „Vzali tě z ulice, abych mohl pokračovat v tvé práci.“

Během pobytu ve vězení Leary poskytl FBI informace o podzemní organizaci Weathermen, která mu pomohla k útěku. Leary později tvrdil, že jim záměrně poskytl zbytečné informace, které již byly dobře známé.

Přesto bylo mnoho Learyho spolupracovníků v kontrakultuře zděšeno. Allen Ginsberg, Ram Dass a dokonce i Learyho vlastní syn Jack svolali tiskovou konferenci, aby ho veřejně odsoudili.

Pozdější léta a veřejná smrt

Naštěstí pro Learyho ho guvernér Jerry Brown v roce 1976 propustil z vězení. Nejprve byl umístěn do programu na ochranu svědků, ale přestěhoval se zpět do Kalifornie, aby pokračoval ve svém životě celebrity třetí kategorie.

Leary pořádal přednášková turné jako „stand-up filozof“, včetně překvapivě úspěšného společného turné se svým bývalým protivníkem a kolegou, bývalým trestancem G. Gordonem Liddym. Příležitostně také psal kulturní kritiky do konzervativních časopisů, jako je National Review.

V té době se již Leary nesnažil psychedelika veřejně propagovat. Začal se však živě zajímat o počítače jako o další velkou hranici lidského vědomí a pracoval na vývoji něčeho, čemu se říká osmiokruhový model vědomí.

V rámci tohoto zájmu Leary v 90. letech 20. století vytvořil webové stránky, které fungovaly jako jakýsi proto-blog katalogizující jeho každodenní příjem drog.

Nespokojil se pouze s počítači, Leary také rozvinul transhumanistickou filozofii, která volala po kolonizaci vesmíru, prodloužení života a zvýšení lidského intelektu. Tyto myšlenky shrnul jako SMI2LE – Space Migration, Increased Intelligence, and Life Extension (vesmírná migrace, zvýšení inteligence a prodloužení života).

V roce 1994 pak Leary ve své knize Chaos and Cyber Culture (Chaos a kyberkultura) napsal, že „nastal čas vesele mluvit a drze žertovat o osobní odpovědnosti za řízení procesu umírání.“

O rok později mu byla diagnostikována neoperovatelná rakovina prostaty. Timothy Leary zemřel ve věku 75 let 31. května 1996 obklopen přáteli a rodinou. Jeho smrt byla živě přenášena na jeho webových stránkách, kde zazněla jeho poslední slova: „Proč ne? Proč ne? Proč ne?“

Po jeho smrti byla část jeho zpopelněných ostatků vyslána v raketě na oběžnou dráhu. Mezitím hollywoodská herečka Susan Sarandonová v roce 2015 rozprášila část jeho popela na festivalu Burning Man.

The Enduring Legacy Of Timothy Leary

Práce Timothyho Learyho s psychedelickými drogami byla důležitá pro kontrakulturní hnutí 60. let, které se bouřilo proti omezujícím konzervativcům Ameriky poloviny 20. století.

Jeho status duchovního vůdce mu však příliš nesvědčil. Jak ukázal Learyho život, nechtěl být guruem, ale obrazoborcem, jehož upřímný zájem o rozšíření možností lidského vědomí byl tlumen jeho hédonismem, egem a touhou po slávě.

Jeho status nebezpečí pro veřejnost byl podobně přehnaný. I když můžeme diskutovat o výhodách užívání psychedelických drog, je komické představit si Learyho jako „nejnebezpečnějšího člověka v Americe“ ve srovnání s takovými postavami, jako byl jeho někdejší spoluvězeň Charles Manson nebo muž, který ho touto nálepkou zatížil, prezident Richard Nixon.

V mnoha ohledech se zdálo, že nejbezprostřednější nebezpečí, které kdy Leary představoval, bylo pro jeho vlastní rodinu. Jedna jeho žena spáchala sebevraždu, zatímco druhá kvůli jeho činům strávila desítky let v exilu.

Jeho syn mezitím vedl problematický život a dcera zabila svého přítele a později spáchala sebevraždu. Je zřejmé, že Leary zanechal ve svém vlastním domě špinavé dědictví.

Timothy Leary byl složitý, chybující člověk, který vedl fascinující život, který je těžké shrnout do jednoduchých černobílých pojmů. V tomto smyslu je účinným symbolem svobodomyslné kontrakultury, kterou reprezentoval.

Po přečtení knihy o psychedelickém evangelistovi Timothym Learym se připravte na jeho harvardského kolegu a dalšího nadšence do LSD Richarda Alperta. Pak si prohlédněte tuto galerii veselých šprýmařů a jejich poslání rozšířit LSD po celé zemi.